Prosinec 2017

Menší ohlédnutí za letoškem

31. prosince 2017 v 15:26 | Ondřej Novotný |  Ohlédnutí
Rok 2017 se nám chýlí ke konci, proto se na následujících řádcích podívejme, co mě nejvíce zaujalo ve filmovém světě. Nebudu sestavovat nějaké ucelené žebříčky, spíše se v jednotlivých odstavcích zaměřím na dané téma a pokusím se jej zkritizovat či pochválit.


(Ne)pochopené snímky



(Harrison se v posledních letech vrací do svých ikonických rolí; Foto: Columbia Pictures)

Spousta lidí chodí do kina jen a jen proto, aby prostě vypnula mozek a čuměla na bezduché mlátičky ve stylu Rychle a zběsile, MCU, apod. Nebudu lhát, rozhodně mezi ně taky občas patřím, ale ještě raději se kouknu na pořádně propracovaný a kvalitně natočený snímek. V uplynulém roce se popcornovému publiku, které chce s hubou plnou coly a sýrové vypupané kukuřice sledovat Thora, kterak strká Hulkovi Mjolnir do prdele, nelíbily některé intelektuálně laděné filmy. Blade Runner 2049 byl moc chytrý a vlastně nic neukázal, měl málo akce a furt neodpověděl na otázku, zda Deckard byl/je replikant. No a co? Kdyby se lůza radši pozastavila nad vynikající režií Denise Villeneuva a hlavně na perfektní herecký výkon Ryana Goslinga, udělala by lépe. Ještě větší problém měli ubozí diváci s Arronofského matkou!, jež prý totálně postrádá příběh. Jo, pro neznalce nejstarší světové fantasy jménem Bible to rozhodně není, milovníci Darrenových mnohdy zvláštních děl však ví, že tohle je nejspíše film roku. Nepochopeny zůstaly i nové Star Wars, ale o tom až za chvilku.



Filmové vesmíry pokračují



(Kong a Godzilla se střetnou v roce 2020; Foto: Legendary Pictures)


Začalo to Disne s Marvelem a po fenomenálním úspěchu se tohoto nápadu chytla i další studia. Proto jsme se letos dočkali dalšího rozšíření Monsterverse, kam japonského Godzillu doplnil obrovitánský opičák King Kong, který svou potitulkovou scénou připravil půdu i pro další slavná světová monstra jako jsou Rodan, Mothra či král Ghidorah, a zároveň jsme díky Alexi Kurtzmanovi viděli začátek nové éry Universalu. Ambiciózní projekt Dark Universe však neuspěl a Mumie s Tomem Cruisem nejspíše zůstane jediným filmem z celého vesmíru, neboť produkce Frankensteinovy nevěsty byla pozastavena. Vesmír rovněž rozjel i John Wick, kterýse v novém projektu sejde s Atomic Blonde v podání svůdné Charlize Theron. Pozadu nezůstaly ani horory, proto jsme v nejnovějším snímku z produkce Jamese Wana Annabelle: Zrození viděli kromě hrůzyplné panenky i Jeptišku, díky čemuž další vesmír pokračuje. Napůl se dařilo i DCEU, kde Wonder Woman totálně uspěla, ale Liga spravedlnosti na její úspěch nenavázala a nečekaně se stala nejméně výdělečným filmem série.



Když se (ne)kurví King



(Roland Deschain v Elbově podání patří mezi nejhorší zprznění literárních děl; Foto: Sony)


Stephen King se může všude po světě chlubit tím, že všehny jeho knihy získaly filmová zpracování. Ne každá z adaptací je však povedená, což se projevilo i letos. Seriál Mlha byl opravdu špatný a filmovému předchůdci z roku 2007 nesahal ani po kotníky. Ještě horší to bylo s Temnou věží, která chtěla za devadesát minut obsáhnout všech osm dílů Stephenova opus magnum, ale ani náhodou se jí to nepodařilo. Příběh o pistolníkovi v podání Idrise Elby totálně propadl a proto byli fandové skeptičtí vůči dalšímu filmu na motivy Kinga. TO však všechny překvapilo a totálně uspělo, díky čemuž je argentinský režisér Muschietti už podruhé oslavován jako hororový král, po fenomenální Mamě uspěl i s těžší látkou a může se chystat na druhý díl. Komorní horor Gerald's Game sice neoslnil tolik jako TO, povedl se však možná ještě lépe a rozhodl o patu mezi špatnými a dobrými Kingy v roce 2017.



A proč Ayer takhle nenatočil Sebevražedný oddíl?



(Smith a Edgerton to pořádně rozjeli; Foto: Netflix)

David Ayer po natočení Sebevražedného oddílu, který byl poškozen idiotským ratingem PG-13, znovu dorazil se svou klasikou. Erková řežba Bright vznikla díky streamovací službě Netflix a díky kombinaci fantasy prvků s urban prostředím navodila atmosféru podobnou nejlepším dílům Neila Gaimana. Will Smith a Joel Edgerton zazářili v tomto kontroverzním snímku naplno a rozdmýchali vleklé diskuze kritiků a fanoušků. Na Rottentomatoes film u kritiků propadl, fandově mu však dali zatím 88%. I přes negativní recenze však za první tři dny snímek vidělo 11 milionů lidí, což Netflix přesvědčilo chystat produkci dalšího dílu. Těšme se!

Není to jako starý díly, je to jako starý díly



(Co s tím mečem asi udělá? Foto: Lucasfilm)

Někteří fanoušci jsou ultrakokoti. Sedmička jim nevoněla, protože moc kopírovala čtyřku, v Rogue One prý zbytečně vymřeli hlavní hrdinové a v Posledním z Jediů se zase Johnson vydal až moc daleko, podle některé lůzy (např. čuráků z edny) zabil Star Wars. Já si myslím úplný opak, Rian celou ságu inovoval a i když některé scény byly určitě zbytečné, dokázal nemyslitelné a celý vesmírný svět poslal do úplně nových mezí. A já mu za to děkuji, s velkým potěšením zhlédnu i jeho novou trilogii. Ať nás Síla provází do filmu Solo: Star Wars Story, který nám zanedlouho naservíruje Ron Howard.


Evropa to zase rozjela



(Heydrich byl po roce opět hvězdou; Foto: Echo Lake Entertainment)

V Evropě vznikla kvaitní díla, činili se hlavně Francouzi, kteří opět zfilmovali atentát na Heydricha ve snímku HHhH, kde si protektora zahrál vynikající Jason Clarke, a Luc Besson nám zase nadělil kvalitní odpočinkovou sci-fi Valerian a město tisíce planet v hlavní roli s Danem DeHaanem. Poláci se vytasili s kvalitním životopisným dramatem Poslední rodina, kde si stárnoucí malíř v podání Andrzeje Seweryna představoval smrt pod zadkem Alicie Silverstone, a britský génius Guy Ritchie nám naservíroval nový pohled na Krále Artuše, ve kterém Charlie Hunnam spojil síly s Annabelle Wallis a Djimonem Hounsouem, aby porazil zlotřilého Judea Lawa.


Českou kinematografii bych shrnul následovně. Svěrák dostál standardu, Hřebejk se sám poslal do prdele a ze zbytku stojí za zmínku jen Špína, Bába z ledu a pár dokumentů. Bída! Snad to bude lepší.


Velká hra

28. prosince 2017 v 22:45 | Ondřej Novotný |  Filmové recenze
Aaron Sorkin nám po Social Network a Steveu Jobsovi servíruje další pravdivý příběh podle skutečné události.


Foto: STX

Takže asi takhle. Při pohledu na obrázek se svůdné Jessice zadíváte do jejího pořádně napěchovaného výstřihu a minimálně mužskému publiku garantuji, že po celou stopáž bude opravdu na co koukat, neboť nejlepší a nejkrásnější herečka současnosti předvádí spoustu kostýmů a své přednosti dává na odiv. Tolik k tomuto důležitému prvku.

Příběh podle skutečné události umí málokdo tak dobře zfilmovat jako Aaron Sorkin. Jeho režie i scénář jsou naprosto brilantní a je vidět, že naprosto přesně ví, jak chce film vést a i když se příběh odehrává v několika časových rovinách, díky Sorkinově pečlivosti dokáže divák udržet nit a pokud není úplně hloupý, nemůže se ztratit. Stopáž snímku je 140 minut, což je celkem dost, ovšem i pokerový amatér, jako jsem já, dokázal celou dobu zírat s otevřenými ústy a divit se grandiózním hereckým kreacím.

Když už je řeč o vynikajících výkonech, tak vedle naprosto bezchybné Jessicy exceluje Idris Elba, který letos zklamal v Temné věži, ale tento odpad naprosto vynahradil zde a v roli obhájce opět připomněl svůj herecký um ze seriálu Luther. Kevin Costner sice na plátně pobyl kolem deseti patnácti minut, ale i za tak krátký čas dokázal opět nadchnout svým neustávajícím šarmem, jeho herecký comeback pokračuje. Zaujal i Michael Cera, který ztvárnil Hráče X, tedy nejspíše Tobeyho Maguirea.

Velká hra je vynikajícím filmovým závěrem letošního roku a další příklad toho, že Jessice nejvíce sluší role v kvalitně sepsaných dramatech, po Miss Sloane totiž znovu po roce získala nominaci na Zlatý glóbus. Loni ji cenu vyfoukla "její matka" Isabelle Huppert, tak schválně, jak to dopadne letos.

Hodnocení: 90%

Star Wars: Poslední z Jediů

14. prosince 2017 v 2:55 | Ondřej Novotný |  Filmové recenze
Rian Johnson změnil Star Wars. A sakra dobře.


Johnson je kontroverzní postava současného Hollywoodu. Jeho Looper rozkmotřil tábor fanoušků na dvě části a stejně dopadne i osmá epizoda legendárních Star Wars. Jedni ji budou milovat, druzí nenávidět. Ale proč?

No tak předně, nové Star Wars jsou v mnohém jiné. Někdy v nich vidíme až artové záběry, dlouze se tu rokuje o věcech, jež se v předaleké galaxii dříve moc (nebo vůbec) neřešily a během dvou a půl hodinové stopáže rozjede spoustu linek, jež se věnují nespočtu postav. Ale tak nějak záhadně to pak všechno do sebe krásně zapadá. Naši staří hrdinové skvěle fungují po boku mladých tváří z TFA a nově příchozí posily Laura Dern a Benicio del Toro přináší do příběhu potřebný nádech humoru, lítosti a nostalgie. Ono vůbec zařadit film do nějaké škatulky nejde, neboť se v něm setkáme s humorem i dojemnými scénami. Monumentální bitvy střídají komornější střetnutí, jak jsem však psal výše, Johnson z toho všeho udělal luxusní a smysl dávající celek, který nezklame.

Ještě se na chvíli vraťme k hercům. Mark a Carrie jsou jasnými vládci filmu, z TFA představitelů zaujme hlavně Daisy aa Andy Serkis, z té nejnovější sorty vyzdvihněme Benicia del Tora, jehož role sice vůbec nesplňuje fanouškovská přání, jež do ní byla vkládána, nejde jí ovšem vůbec nic vytknout.

Jak jsem měl s Rianovou novou trilogií nejprve problém, nyní se na ní celkem těším a dám jí šanci.

Hodnocení: 90%

Foto: Lucasfilm